Heroes- Příběh hrdiny- Kapitola 2. , 3. , 4.
Kapitola 2. – List z Elinetina deníku
Milý bratříčku. Donutili mne, tobě a otci napsat. Chtějí prozradit tajemství mého přívěšku s hvězdným prachem, aby mohli vybudovat magický portál do říše Přírody.
Protože vím, jak nám elfové pomohli, nikdy bych je nezradila. Ani za cenu vlastního života.
Doufám, že neuděláte nějakou blbost a nepůjdete mě hledat. Cesta by byla nebezpečná a já bych si nikdy neodpustila, kdyby se vám něco stalo.
Je vám jasné, že z Chaosu se jen tak nedostanu. Bojujte za mě ve válce a zvítězíte. Budu na vás myslet.
Vaše princezna Elinet.
Kapitola 3. – Výprava
Po tom, co jsem si přečetl dopis, jsem už rozhodně nepočítal, že zůstanu jen tak doma. Otce věděl o sestřině neporušitelné cti. Nikdy by nikoho nedokázala zradit. Kvůly tomu mi dovolil, vydat se ji hledat. Samozřejmě nesmím sám, ale vím přesně, kde hledat pomoc. Můj nejlepší přítel z ritířské školy souhlasil pomoci při hledání.
Vždy jsem se na tuhle chvíly těšil. Teď když je tady, mám docela strach.
Hned druhý den brzy ráno jsme se s Leonelem vydaly na cestu. Čím dříve, tím větší šance, že dorazíme včas. Jinou možnost si ani nepřipouštím. Nedokáži myslet, co by se stalo, kdybychom Elinet nenašli.
Pro zatím nám počasí přeje a mi míříme na východ. Je tam ukrit magický portál do Přírody, kde chceme poprosit o pomoc. Elfové mají větší šanci, že sestru najdou a zachrání. Takže to je pro začátek náš cíl. Musíme se tam dostat co nejdříve. Cestu si plánujeme vždy den před, abychom měli čas si trasu pořádně promyslet a po případě ji změnit, než bude pozdě.
Vyšli jsme z království a před námi je neznámá divočina. Portál leží na východni straně mapy dole za řekou. Mi jsme na západě před horami. Nepůjdeme přez ně, ale obejdeme je hořejším údolím. Bude to rychlejší a bezpečnější. Lesy nám poskytnou úkryt před divokou zvěří, hraničáři i neznámými kmeny.
Kapitola 4. – Hluboký les
I když je Leonel mladší, vypadá to, že v temném hlubokém lese má více odvahy. Jen můj strah o Elinet mě žene kupředu. Celý týden jse neměl čas psát a tak napíši jen nejzajímavější příhody.
Lesem jsme šli už asi tři dny. Pořád jsem varoval Leonela, že mám dojem, jakoby nás někdo sledoval. Samozřejmě si myslel, že mám prostě strah a nevěnoval tomu pozornost. Přenocovali jsme ukrytí v kořenech obrovského stromu. Ráno nás probudily zdejší domorodci. Chtěli po nás vědět, zda sloužíme zlu. Když jsme po pravdě odpověděli, že ne, nevěřili nám. Přovázali nás ke stromu a házeli kamenama. Tehdy jsem zjistil, proč nás chtějí zabít. Ne, že by nám nevěřili. Byli to špehové ze Smrti. Proto to pomalé zabíjení. Házely na nás stále větší kameny. Nevipadalo to dobře a bylo vidět, že si to přímo užívají. Po chvilce se Leonel skácel na zem. Dostal ránu do hlavy. Myslel jsem, že je konec.
Najednou se ozval výstřel z luku a všechna monstra padala jeden po druhém.
Když bylo po všem vylezl z poza stromu o trochu starší chlapec než já a rozvázal nás. Představil se jako Hraničář, více neřekl. Odnesli jsme Leonela k němu do staré chatky a tam zůstaly dva dny. Chlapcovi lékařské schopnosti byly vskutku úžasné. Není pochyb, že používal kouzla, ale nejhlavnější bylo, že Leonel se uzdravil. V plné síle jsme se rozloučili a pokračovali v cestě. Odpoledne jsme opustili les.
To je vše. Právě teď se chystáme ke spaní. Doufám, že až se vrátím na hrad, najdu toho chlapce a budu mu moci poděkovat. Hodil by se mi jako lukostřelec. Nebo může zůstat hraničářem a varovat nás v nebezpečí. Jednou bych chtěl umět bojovat tak, joko to dokázal on.