Kapitola 5.
Leremi probouzejí hlasité výkřiky. „No konečně jsi vzhůru ospalče. Máme tady snídani a oblečení s pásky." Leremi se oblékne a bere si neznámé ovoce, které chroupe i Elma. „To by mě zajímalo, co dnes budeme dělat?" „Hm, mě taky. Třba se naučíme něco nového." „To jsi celá ty Leremi, pořád byses něco učila." „Pokud to není do školy na písemku." Usměje se. „Zdejší děti jsou vzhůru už od východu slunce a ty se prospáváš." „Jsem ještě ze včerejška unavená." Brání se Leremi. „Já vím, vždyď je to vpořádku. Taky se mi nechtělo vstávat."
Obě holky dojídají a chystají se jít ven, když tu je zarazí Kalime a Suri. „Dobré ráno." Pozdraví. „Ahoj." Přidává se Suri. „Ahoj, co budeme dnes dělat?" Ptají se zvědavě dívky Kalima. „Dnes je pro vás takoví volnější den. Starší děti dělají zkoušky. Ostatní se jdou dívat, tak bychom si měli pozpíšit. Začínají za půl hodiny." Říká a ukazuje na obrovské sluneční hodiny na věžičce. Všechny tři dívky ho následují do obrovské něco jako arény. „Ty víš, co je to za zkoušky?" Ptá se Leremi Suri. „Samozřejmě, že ano. Já je budu dělat za týden, akorát pro ty mladší nebo méně zkušenější. „Nebojte, budete je dělat všichni." Zasáhne Kalime. „Během týdne vás vše naučím. Je teprve sobota. Zkoušky by neměly být dříve, než ve čtvrtek."
Kalime a dívky s ostatními dětmi a jejich učiteli vešli do budovi podobné aréně, až na to, že tahle byla novější, hestší, ozdobená a plná pohodlných sedadel. Leremi, Suri a Elma se posadily do nižších řad k dětem, zatím co Kalime šel k ostatním dospělím. Potom muž na největší židli s opěradlem kývne na černovlasou ženu vedle. „Můžeme začít." Prohlásí a do hřiště vchází rozhodší. „Amae a Mik." Volá jména. Dívka a chlapec sejdou schody na hřiště a postaví se proti sobě. „Tak začněte."