Kapitola 4.
Den se pomalu chýlí ke konci a Leremi je už mnohem lépe. Celé odpoledne si s Elmou vyprávěly, až to skončilo polštářovou bitvou. K večeru už jsou obě vyčerpané a hladové.
„Je to úžasný pokoj, nebude mi vadit zůstat tu ten týden." Řekla Leremi a hodila sebou na postel. „Ano, ale ráda bych viděla zbytek vesnice." „Hm. Myslím, že až budu v pořádku, tak nás pustí ven."
Rozhovor přerušuje zaklepání. „Ahoj, nemáte hlad?" Do pokoje vejde Kalime. „Hrozný." Vyhrknou obě najednou, až se muž ve dveřích musí zasmát. „No dobře, tak pojďte za mnou." Popohání je a vychází z pokoje. Dívky ho následují s nadšením, že tak brzy uvidí vesnici.
Vychází a s úžasem se rozhlíží. Vesnice je obehnána vysokými hradbami. Krásné bílé až světlemodré budovy s tarasami a závěsy se tyčí do výšky a působí andělským dojmem. Každý volný prostor vyplňují barevné květiny a neznámé stromy. Celá zahrada je plná hrajících si dětí všech věků. Dozory a učitelé je právě ženou k široké budově. Tam je nejspíše jídelna. Kalime překvapené a úžaslé dívky pozoruje s ůsměvem. „Jen klid, zítra budete mít volno a můžete si to tu celé projít." Nachvíly se zastavuje a pomalím krokem dochází k malé sedící černovlasé dívce pod stromem. Leremi si tipuje, že jí může být tak patnáct let. Dívka je oblečená do obtažených hedvábných tříčtvrťáků a bílého dlouhého trička, které má v pase omotané červeným páskem. Leremi si všimla, že podobné oblečení mají i ostatní děti, ale v jiných barvách.
„Tohle je Suri. Patří do mé skupiny, stejně jako teď vy. Zítra vám přinesu stejné oblečení a ona vás tady může mezitím provést."
Dívka zvedla hlavu. Měla vlasy k ramenům černé jako uhel a oči rudé jako oheň. Elma se nadýchla, že dívku pozdraví, ale Kalime ji zarazí. „Počkejte si, až se najíte. Suri už večeřela a jestli tam nebudeme do pěti minut, nic nezbyde."
Holky se rychle otáčejí a dohání Kalime. Už se nemohou dočkat na jídlo, které tak krásně voní.
Leremi si před dveřmi do budovy všímá stáda srnek odpočívajících na trávníku. „Máme tu všechna zvířata, která jsou venku." Vysvětluje učitel a vede je dál po schodech do menší místnosti se stolkami. Na každém stolku je obrovský víběr jídel. Dívkám to připomíná slavnosti. Rozeběhnou se k ostatním dětem a začnou nabírat různé ovoce, zeleniny, omáčky, sladkosti atd.
Když dojídají, na talířích nezbývá ani drobeček. To je to nejlepší, co kdy holky jedly. Jídelna už je poloprázdná a děti se vrací do svých pokojů. I na dívky už Kalim čeká a odvádí je zpět.
Do pokoje se dostávají až za tmy. Elma s Leremi si lehají na obrovské měké postele, které vypadají jako červánky a okamžitě usínají.