Kapitola 3.
Leremi pomalu otvírá oči a rozhlíží se. Leží ve světlé místnosti s obrovskými okny přikrytými závěsy. Všimne si sedící Elmi hned u měké postele. Má sklopené oči a tváří se ustaraně. „Elmo? Co se stalo? Kde to jsme?" Dívka zvedne hlavu a radostně Leremi skočí za krk. „Jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Vážně si na nic nepomatuješ?" Dívka zakroutí hlavou. „Omdlela jsi v parku a ten pán mi nabýdl pomoc. Vzal tě a odnesl sem. Šli jsme dost daleko lesem až k nějaké vysoké zdi. Tam nás pustili bránou do vesnice. Moc jsem se nerozhlížela, mněla jsem o tebe hrozný strach, ale slyšela jsem mnoho dětských hlasů. Potom přiběhla moc milá žena s lékaři a odnesli tě sem." Leremi vyděšeně vyskočí. „Takže ty nevíš, kde jsme?" „Ne, ale nejspíš někde hodně daleko. Každopádně ten muž splnil slib. Už ti nic není a to je to nejdůležitější." „Jaký muž? O kom to mluvíš............?" Dívce se vybavuje v paměti jeho překvapený pohled. Elma Leremi chvíly pozoruje a pak ji znovu nadšeně obejme. „Jen se podívej, jak je to tady úžasné. Máme obrovský pokoj plný polštářů, ve vesnici je plno dětí a milých lidí. Je to tu úplně jiné než u nás. Nebude se mi chtít vrátit. Kdybychom tady tak mohly pár dnů zůstat!"
„To se vám myslím splní." Ozve se známý hlas a ve dveřích stojí vysoký muž v plášti a tmavě hnědými vlasy staženými v culíku. „Vidím, že už jsi vzhůru. Jak se jmenuješ dítě?" „Leremi pane." „Tak tedy, Leremi ještě není zcela v pořádku a nějakou chvíly si tu pobyde s ostatními dětmi. Co se týče tebe, samozřejmě tu se svou kamarádkou můžeš zůstat, nebo se vrátit k rodičům. Ji však pustit ještě nemohu." „Chci tu zůstat, ale co rodiče?" Optává se starostlivě Elma. „Ty budou muset počkat." Dívky se zamýšlí. Elmina i Lereminina mamka jedou na služební cestu, takže celý týden nebudou doma a taťkové mají důležité věci k řešení v práci. Snad tu déle než sedm dní nezůstanou.
„Kdo jste vlastně vy?" Ptá se ještě Elma. „Promiňte, zapoměl jsem se představit. Jmenuji se Kalime a jsem ve vesnici jako učitel." Cvíli čeká, jestli nepřibydou otázky. „Nu- že, stavím se pro vás na večeři, ano?" Dodává a vychází z pokoje.